Pozdrav z Paříže

Bonjour! Tentokrát Vás prostřednictvím mého reportu zavedu do Paříže, kde jsme na přelomu listopadu a prosince navštívili dva přední francouzské cirkusy. Zajdeme se podívat na Eiffelovu věž, vzdáme hold slavnému mimovi českého původu a ochutnáme něco dobrého v typické pařížské restauraci. Nebude toho málo, ani moc – zkrátka tak akorát, abychom se stihli vejít do 27 hodin, které na metropoli Francie máme.Přeji Vám příjemné počtení!

Vítejte v Paříži! – Bienvenue à Paris!

Sobota, den první:

Jsme na místě! Vystupujeme ve stanici Filles duCalvaire v 11. okrsku Paříže. Hned si všímám tabule s nápisem „Sortie“ (Východ), na ktere je menším napsáno „Cirque d’Hiver“. Jen co vykoukneme ven z podzemí, naše pohledy směřují k ulici Amelot. Spatřujeme krásnou historickou budovu Zimního cirkusu. Vždycky jsem si přál jej vidět naživo!Tento kamenný cirkus byl postaven v roce 1852 (Tehdy otevřen pod názvem Cirque Napoleon.), podle návrhu předního pařížského architekta J. I. Hittorffa, pro cirkusového podnikatele Louise Dejeana. Cirkusová budova v Paříži nebyla jediná, avšak oproti dříve postaveným budovám měla jednu architektonickou zvláštnost: uvnitř nebyly žádné sloupy, které by podporovaly kopuli. Hlediště tak nabízelo nerušený výhled na manéž z kteréhokoli místa.

Cirkusová budova je v rukou rodiny Bouglione od roku 1934. Cirque d’Hiver přežil jako jediný z pařížských kamenných cirků a dnes je nejstarší cirkusovou budovou na světě! Rodina Bouglione otevírá brány cirkusu každoročně v říjnu a zavírá je v březnu, když se vydává na cesty s klasickým stanovým cirkusem. Na představení k Bouglionům půjdeme až zítra dopoledne.

Ubytovaní jsme ve vedlejší ulici Oberkampf, hned za rohem, v hotelu Beaumarchais. Když jsem hledal cirkus na mapě, narazil jsem na tento hotel v bezprostřední blízkosti cirkusu. Ubytování pro výlet do Paříže tak bylo jasné víceméně od začátku.Některé pokoje hotelu mají okna do vnitrobloku, kde nad střechami okolních domů vykukuje střecha cirkusu s malou kopulí. Nám se poštěstilo a právě takový pokoj jsme dostali. Stylovější ubytování pro cirkusové fandy už být nemohlo! Snad jedině přímo v cirkusu, ale o takové možnosti nevím.

Na hotelové recepci jsem dostal mapu Paříže, ve které je zakreslena také budova Zimního cirkusu. Na druhé straně mapky má cirkus reklamu, kde se prezentuje jako „nejkrásnější cirkus na světě“. Je pěkné, že si Paříž cirkusové budovy váží a řadí ji vedle ostatních významných památek.
Po krátkém odpočinku na hotelu vyrážíme do ulic Paříže, abychom si prohlédli alespoň některé z hlavních památek.Z terasy Trocadéra, u stejnojmenné stanice metra, je krásný výhled nejen na Eiffelovu věž; v dáli je vidět bazilika Sacré Cœur. Věž pana Eiffela září a v každou „celou“ se nádherně třpytí. Atmosféru dokreslují pouliční muzikanti. Na každém rohu stojí černoch, který prodává různé suvenýry, především věžiček všech velikostí. Za tři eura dostávám patnáct těch nejmenších na klíče. Však znáte to klasické: „A co jsi nám přivezl?“Další zastávka je u Vítězného oblouku. Ten nám připomíná vítězství Napoleona I. Bonaparte v bitvě u Slavkova roku 1805.Z náměstí, kde oblouk stojí, vybíhá paprskovitě dvanáct ulic. Nejznámější je Champs-Élysées. V době adventu je ulice krásně osvětlena. I tady stála kdysi cirkusová budova – dnes je její připomínkou pouze boční ulička Rue du Cirque.Po jedné z nejznámějších ulic světa proudí davy turistů, někteří si dokonce prospěvují známou písničku LesChamps-Élysées od Joea Dassina. Pěkný blázinec! Na nejbližší zastávce metra mizíme raději pod zemí. Stejně je již čas, vydat se na první pařížské cirkusové představení.

Při východu ze stanice Porte Dorée se dáváme vpravo. Po pár metrech chůze nás ukazatele na sloupech směrují k místu, které hledáme, k Pelouse de Reuilly, což je asi nejznámější (nejen) cirkusový plac v Paříži. Něco jako v Praze Letenská pláň. Jen trochu jiných rozměrů! Vstup do obřího areálu zdobí poutače tří cirkusů, které na tomto místě hostují ve stejném čase.Nejvíce vpředu, vlevo, stojí cirkus Pinder. Trochu dál, vpravo, cirkus Arlette Gruss (Tam dnes jdeme!). Úplně vzadu, za nimi, cirkus Phénix, kde se každoročně koná Mondial Festival du Cirque de Demain. Všechny tři cirkusy jsou krásně osvětleny. Jízdní pruhy a velké  parkovací plochy jsou tady vymezeny ploty. Navštívit takové místo, musí být sen snad každého cirkusového fanouška!

Kolem pokladny cirkusu Arlette Gruss pouze procházíme. Vstupenky jsem, pro jistotu, koupil již předem na internetu. Hned za bránou míjíme úhledné toalety „na kolech“.Míříme přímo pod klenbu „katedrály“. Vlastně se ani nedivím, že Francouzi takto nazývají tento obří stan. Je to opravdový chrám cirkusového umění!

Stan o rozměrech 83 na 49 metrů je rozdělen na tři sekce: předstan, hlavní stan a zázemí pro umělce.V předstanu se nachází velké množství stánků s občerstvením i suvenýry. Všechno moderní, všude je dřevěná podlaha. Je to tady neskutečně útulné! I já, který už něco ve světě cirkusu viděl, zírám s otevřenou pusou. Nadšení neustává se vstupem do hlavníhostanu, kde je po obvodu opravdu vysoká tribuna s asi sedmnácti řadami sedadel. Manéž je jakýmsi vyvýšeným jevištěm, avšak stále s pistou, obehnána promítacím plátnem.

Cirkus Arlette Gruss je poměrně mladý. V roce 1985 jej založila, po smrti svého otce (zřejmě jako poctu), paní Arlette Gruss, představitelka čtvrté generace slavného francouzského cirkusového rodu. Arlette proslula především jako drezérka leopardů. Za svůj život získala několik řádů a ocenění. Arlette odešla do cirkusového nebe v roce 2006, ve věku 76-ti let.Nyní cirkus vede její syn Gilbert Gruss, jemuž je podporou velká rodina a také druhý manžel Arlette Gruss, pan Georges Peurière, známý jako Georgika Kobann – drezér leopardů.Cirkus 35. výročí začal oslavovat již letos představením Bêtes de Cirque. Již letos zřejmě proto, že se jim „láme“ sezóna trochu jindy, než jak jsme zvyklí u nás – jedou totiž i přes zimu.
Úderem dvacáté hodiny představení začíná proslovem pana LoyalaKévina Sagau („Monsieur Loyal“ – tak se ve francii říká moderátorovi cirkusového představení, podle prvního konferenciéra pana Loyala.), tentokrát pouze z nahrávky. Kévin totiž po deseti letech od cirkusu odešel a dal se na jinou životní cestu. Cirkus tak přišel o jednu ze svých typických tváří.Následuje úvodní projekce snímku, který je průřezem existence cirkusu. Hlavní slovo zde má klaun Matute Alvarez ze Španělska; objevují se členové rodiny a také angažovaní umělci. Nechybí česká žonglérka s fotbalovými míči Helena Poláchová nebo klaun Adrien, který po sezoně u Arlette Gruss zamířil do Česka, bavit diváky Národního cirkusu Originál Berousek v sezóně 2017. Ach, vzpomínka na domovinu!Po úvodním „charivari“ se představují nejmladší členové rodiny Gruss – Alexis a Eros v komické akrobacii. Inspirací k vytvoření tohoto čísla jim byla babička Arlette, s jejím bratrem Phillipem, kteří v dětství předváděli podobné vystoupení. Na věk dětí velmi slušné výkony a byla z nich cítit upřímnost!Další vstup patří ukrajinské (nejen) taneční skupině Extreme Light, na kterou navazuje vzdušná aktobacie v kroužku, v podání GiselleSousa Santos z Kolumbie. Oceňuji vynikající prvky, předváděné zcela bez jištění ve velké výšce. Takový kroužek aby člověk po evropských cirkusech pohledal!Prvním zvířecím vystoupením večera je volný vycvik tří lusitánských a osmi frízských koní v podání Laury-Marie a Lindy Biasini-Gruss. Na koně se v cirkuse těším vždy nejvíce. Tito koníci byli nádherní, ale samotný výcvik mě tolik nenadchl.Přichází klaun Matute Alvarez. Ten si mě získal na plné čáře a dle reakcí publika i ostatní. Jeho scénky jsou originální. Matute se objevuje v programu asi čtyřikrát, ale jeho výstupy podrobně popisovat nebudu.Poměrně zapomenutou rekvizitu – trampolínu – oživují členové skupiny Extreme Light. Ve speciálních svítících kostýmech na zmodernizované rekvizitě předvádí pěkné vystoupení v tempu.Krysy – tato docela neoblíbená zvířátka vás možná v představení cirkusu Arlette Gruss přesvědčí o tom, že je důvod se na ně dívat trochu jinak. Pod vedením GunteraSacckmana z Francie, spolu s kolegyněmi nutriemi, předvádí skvělou show, která je dnes již raritou. A aby toho nebylo málo, jedna z krys v závěru vystoupení seskočí padákem z letadla!Velké Copperfieldovské iluze prezentuje italské DuoIgna Fire – Gabriele Depietri a FedericaSpina. V jejich moderním pojetí se mi líbí zejména starý eskapologický trik „Únik ze svěrací kazajky“. Iluzionistka, za nohy vytažená do kopule cirku, má asi minutu na to, aby se z kazajky dostala. Když čas vyprší, svírají se ozubená ramena velkého aparátu v místech, odkud včas stihla artistka uniknout a dostat se zpět na zem.
O pauze navštěvujeme předstan, kde si prohlížíme vitríny s cirkusovými suvenýry. Protože mám moc rád knihy a ty s cirkusovou tématikou nejvíce, kupuji si knihu ArletteGruss od Jacquese Godota. K tomu dva tištěné programy do sbírky. Ty nikdy nesmí chybět, když je cirkus nabízí.
Druhou polovinu představení otevírá devítičlenný orchestr úvodní znělkou.Do kitru, který byl kolem manéže postavený během přestávky, vbíhá šest nádherných lvic a s nimi přichází Francouzka Sarah Houcke – jedna z mála dam – drezérek v Evropě. A vlastně taky stále kočka! Drezúra, ačkoli je v pomalejším tempu, nabízí pěkné prvky a na první pohled je znát spokojenost šelem.Aby bourání klece nebyla nuda, o to se postaral Alexandro Hurtado svou Laser show. Ovšem zapomeňte na něco, jako se čas od času objevuje v našich cirkusech. Tato světelná show je velkolepá.Konečně se v manéži – nebo přesněji řečeno v kopuli cirkusu, objevuje umělkyně z Česka – Julie Friedeichová, která se svým přítelem Kevinem Grussem předvádí romantické akrobatické číslo na popruzích. Velmi mě potěšili, akrobacie měla úroveň!Ještě jednou se objevuje skupina ExtremeLight, tentokrát s taneční vsuvkou.Akrobacie na čínském stožáru je velmi starou disciplínou. O moderní pojetí, osvěžené novými prvky, se postaralo kubánské Duo Lyd a EdisonAcero Giselle Souza Santos z Kolumbie.Jezdci v „kouli smrti“ Hell Riders pod vedením Jonathana Obanda Acera jsou skutečně machři! Šest jezdců v kouli nejednou jsem viděl poprvé. Nutno uznat, že Jihoameričani skvěle zakončili celou show.

Ještě jednou, naposled, přichází všichni umělci, tentokrát ve stejnokroji, aby se rozloučili s diváky. Gunter Sacckman (drezér krys a nutrií), pronáší poslední slova. Je moc dobrý mluvčí. Že by nový pan Loyal u Grussů? Nechám se další sezónou překvapit…I když nebylo úplně vyprodáno, přesto byla atmosféra skvělá. Nebýt velké únavy po dlouhé, náročné cestě, jistě bychom představení prožívali více. Ale i tak jsme odcházeli plni dojmů z krásného cirkusové představení. Tak nějak si představuji moderní, ale stále tradiční cirkus!

Opouštíme „katedrálu“, opouštíme Pelouse de Reuilly, abychom mohli navštívit katedrálu jinou, tu v Paříži nejznámější: Notre-Dame. Lépe řečeno prohlédnout si ji alespoň zvenčí. Je večer a v metropoli na Seině začíná přituhovat. Nedá se. Zítra nebude tolik času, navíc čtverka do stanice Cité nepojede kvůli výluce.Chrám Matky Boží je úchvatný. Mnohem větší, než jak se zdál na fotkách. Velmi mě mrzí osud tohoto architektonického skvostu, který je pro Pařížany srdeční záležitostí. Katedrála je po požáru obehnána vysokou zdí – nedá se k ní dostat blíže a pořízení slušnější fotky je možné pouze z boku, na jednom z mostů Seiny. 

Po půlnoci se vracíme na Filles du Calvaire. Zimní cirkus odpočívá po večerním představení a čerpá síly na další, dopolední, kterého se zúčastníme i my.I přes velkou únavu nejdeme ještě na hotel. Vydáváme se po ulici Amelot, směrem k bulváru Voltaire, až na jeho úplný konec, který ústí do náměstí Republiky. Před Hausmannovou přestavbou Paříže těmito místy procházel původní bulvár Templu (dnes je souběžně s ulicí Amelot), na němž, v místech, kde právě stojíme, stálo Thêatre des Funambules – Divadlo Provazolezců, v němž se proslavil mim českého původu, rodák z Kolína, Jan Kašpar Deburau. Největšízpierotů (název románu Fr. Kožíka) zde působil od roku 1816 do roku 1846, kdy jeho kariéru ukončila smrt. Mistr Deburau odpočívá po boku dalších velikánů na slavném pařížském hřbitově Perè Lachaise. Tam jsme zajít nestihli, proto alespoň v místě jeho působiště vzdáváme hold vzpomínkou…

Dobrou noc Pierote! Dobrou noc Paříži!

Neděle, den druhý:

Ráno máme docela naspěch. Snídaně na recepci hotelu se prodlužuje, je nás tam více. Ale stojí za to. Ach ty jejich croissanty a bagety! Klíče odevzdáváme „za pět minut dvanáct“ nebo lépe řečeno za šest minut třičtvrtě na jedenáct a to, prosím, představení u Bouglionů začíná v 10:45. Ještě, že Zimní cirkus je hned za rohem, asi minutu rychlé chůze. To by byla smůla nestihnout hru. Lístky za nemalé peníze máme koupeny opět předem.Když rychlým krokem přicházíme ke vchodu do cirkusu, lidé stále chodí. Uff, nejsme poslední.Milá starší paní nás posílá po schodech na balkon, kde se nachází „stříbrný“ sektor. Tam se nás ujímá mladá příjemná dáma, která se hned dotazuje, odkud jsme přijeli. Je hodně překvapená, jakou dálku jsme kvůli cirkusu vážili. Chci si od ní koupit dva tištěné programy – má poslední, ale ochotně mi běží pro druhý. Nechávám jí za ochotu nějaké euro a ona na oplátku staví celou naši řadu do pozoru, abychom mohli projít k našim místům, které jsou přesně ve středu řady. Jaké milé přijetí!Řady sedadel jsou opravdu úzké a nepohodlné. A to i po snížení kapacity sedadel na polovinu. Říká se, že Zimní cirkus nikdy nebyl pohodlným domem. To nám ale nevadí, hlavně, že jsme tady.Jen klesneme do křesel, světla pohasínají…


Devítičlenný orchestr spouští úvodní melodii Piste aux Etoiles.Letošní show nese název Défi, což v překladu znamená „Výzva“. Výzva to rozhodně pro Josepha Bougliona a jeho rodinu je. Byl jsem docela v rozpacích, když cirkus letošní program zveřejnil na stránkách. Především proto, že byl složený z méně atraktivních čísel – žádné šelmy nebo trupy akrobatů, místo toho Hula Hop, psi, kočky. Mé předčasné „odsouzení“ se však ukázalo jako blbost a cirkus mi ukázal, jak šeredně jsem se mýlil. Možná právě to byla ta výzva: ukázat na první pohled méně atraktivní čísla, v o to vyšší kvalitě. Nevím, každopádně jsem byl po skončení hry programem nadšen. Ale nepředbíhejme!


Michel Palmer – skvělý konferenciér ukazuje své moderátorské kvality nejen v úvodu show. Za mě nejlepší Monsieur Loyal,jakého jsem kdy u cirkusu viděl – a vlastně taky slyšel.Abych nezapomněl! Michel působil u Arlette Gruss od založení cirkusu. Až později jej vystřídal Kévin Sagau. A Michel zase Sergia Drouarda u Bouglionů.


O akrobaticko-taneční úvod se postarali členové Circus Theater Bingo z Ukrajiny, kteří jsou rozděleni na více skupin. Pár let zpět jsem je viděl u Roncalli, letos na jaře u švýcarského Knie. Nadání a um těchto mladých lidí byl oceněn jednou z hlavních cen na festivalu v Monte Carlu. Krásné skloubení klasiky i moderny!Mnoho jsem neočekával od drezúry velbloudů a lam, ale elegantní Regina Bouglione mi dokázala, že to se zvířaty umí moc dobře.Říká se, že nejlepší klauni jsou z Ruska. Asi na tom bude něco pravdy, protože já jsem se díky trojici klaunů, kteří si říkají Clowns without socks (Klauni bez ponožek), královsky bavil. A nejen já! Všestrannost těchto mužů povyšuje jejich klaunství na skutečné umění. HULA-HOP – vystoupení, které dříve nechybělo snad v žádném českém cirkuse. VictoriaBouglione mi ukázala, že i tohle, pro nás Čechy ohrané číslo, může být zajímavé. To je tak, když někdo dost dobře umí a ještě (u toho) skvěle vypadá.Ruští žongléři s míči na jednokolkách bez sedel Duo White Night – Elena a Mikhail Ivanov, vytvořili pro pařížské angažmá speciální choreografii. Pierot a Kolombína, za zvuků jemných francouzských melodií, předvádí náročné výkony s neuvěřitelnou lehkostí.O následujícím vystoupení jsem si říkal, že nepatří do cirkusu. Němec Daniel Golla – „pilot na zemi“, si u mně (ačkoli nevědomky) své místo v cirkusovém programu obhájil. Jeho „krasolet“ letadélka na ovládání byl famózní! Jedno z největších překvapení letošní show.

Trio Cappuccino jsou tři mladé dámy ze skupiny Bingo. Jsou jemné jako mléčná pěna na stejnojmenném kávovém nápoji. To, co předvádí, vás zaručeně nadchne. Skvěle provedená přízemní akrobacie, plná krkolomných trix, u kterých máte strach, aby se se některá z dam doslova nerozlomila vejpůl.Typickým příkladem komika, který bravurně ovládá akrobacii, je Konstantin Mouraviev z Ukrajiny. Rekvizitu, zvanou Německé kolo, jsem viděl vůbec poprvé naživo a rovnou asi i v jednom z nejlepších provedení. Konstantin je sympatický a usměvavý člověk nejen v manéži, ale i mimo ni. A toho si na každém takovém umělci nesmírně vážím!Pudlové všech velikostí: toy, malí, střední, velcí; všichni bílí a s nimi EvgenyKomisarenko z Ruska, který potvrdil, že nejde o to, co kdo dělá, ale jak to dělá! I taková psí drezúra může být zábavná a na úrovni – Evgeny se s výzvou popral skvěle. A já se díky němu přenesl do dětství: když pes v cirkuse, tak pudl! Vzpomínáte?
O pauze jdeme na prohlídku veřejných prostor cirkusové budovy. Po schodech scházíme do kruhové chodby plné zrcadel. Ta se nachází pod hledištěm a ústí do prostoru, kde se pohybují jak návštěvníci, tak umělci. Cirkusové bifé je totiž hned za zadním vchodem/oponou, takže máte možnost nahlédnout i do zákulisí. Zvláštně řešené prostory, jinak to zřejmě nešlo. Mně osobně to vůbec nevadí, ba naopak. Alespoň mám zážitek.Bufetová část je složená z několika menších stánků: kromě popcornu a cukrové vaty si můžete dát palačinky, kávu nebo šampaňské. Probíhá tady také autogramiáda některých umělců. Nechávám si podepsat program na památku!

Druhá polovina představení začíná akrobacií na čínském stožáru v podání Artura Dudova, kterého doprovází „jeho“ skupina Bingo.Premiérovým číslem byla pro mě také drezúra koček. Ruska Asel Saralaeva ve svém vystoupení popírá, že kočka nejde tak úplně vycvičit. Její kočičky jsou výborné akrobatky – zvláště jedna, která v závěru čísla skáče z velké výšky Asel přímo do náruče.Cirkus je prý poslední romantika na světě. Vzpomněl jsem si na toto tvrzení, když Sampion Bouglione usedl za klavír a začal hrát… Když Natalia Egorova uchopila popruhy a vznesla se vysoko do kopule jako balerína. Je tolik dvojicí, které představují tuto disciplínu, ale tato Francouzsko-ruská dvojice stoprocentně vede! Za sebe uděluji tomuto vystoupení pomyslnou cenu „Nejlepší pařížské cirkusové vystoupení“.Duo AA – Američan Adam Vazquez a Rus Anton Makukhin jsou krásnými příklady toho, že nejde o toto, odkud kdo pochází. „Ruku v ruce“ – a to doslovně, jdou spolu manéžemi cirků a předvádí jedno z nejlepších silových vystoupení.Duo Shock Vás bude zaručeně šokovat. A to na kole smrti, kde předvádí snad všechny prvky, které se na této adrenalinové rekvizitě dají předvést – včetně salta! Sony z Itálie a Petrica z Rumunska byli právem zařazeni na vrchol programu!A je tu závěrečné finále! Někteří lidé tleskají ve stoje – já nejsem výjimka.I přesto, že ani u Bougliona nebyl úplně „plný dům“, byla atmosféra skvělá. Vždyť cirkus hraje v Paříži několik měsíců a k tomu má po určitou dobu konkurenci na Pelouse de Reuilly!
Musíme jít. Loučíme se s mladou dámou, která nás tak hezky přivítala a děkujeme za překrasné představení.Ven nás pouští bočním východem, protože u vchodu stojí skupina nedočkavců, kteří jdou na hru ve dvě. Jak rád bych si to s nimi zopakoval…

Skvělý kulturní zážitek chceme doplnit zážitkem gastronomickým. Vždyť jsme přece ve Francii!Před cestou do Paříže jsem měl jednu podmínku: musíme navštívit alespoň jednu typickou pařížskou restauraci. Pár tipů jsem měl díky knize pana Jana Šmída Třicet dní vPaříži – Restaurace s příběhem. Nakonec zvítězila restaurace Le Train Bleu (Modrý Vlak), nacházející se na vlakovém nádraží Gare de Lyon, které bylo postaveno v roce 1900, při příležitosti konání Světové výstavy v Paříži.

O rok později, pro potěchu cestujících, byla otevřena „naše“ restaurace. Její interiér je považován za nejkrásnější secesní interiér v celé Paříži.Je tady úžasná atmosféra, která Vás přenese do metropole na Seině před více než sto lety, kdy Eiffelovka byla ještě mladá mademoiselle, jejíž osud byl nejasný. Objednáváme si (jak jinak než) Le Menu duVoyageur (Cestovatelské menu). Vzpomínám na pana principála Kludského, který prý také rád zašel do nádražní restaurace na jídlo, když už měli naložený „cirkus“ na vagónech a čekalo se na odjezd. Tady by se mu zajisté moc líbilo!Po velké porci výtečného jehněčího s gratinovaným bramborem a výborném citrónovém dortu, spokojeni – s plnými břichy, ještě jednou, naposled, mizíme pod zemí. A metro nás veze tam, kde to všechno začalo…Bercy je stanice metra i nedaleké autobusové nádraží. Odtamtud nás žlutý autobus odváží zpět… Zpět do reality! Achjo, jak já tyhle návraty nemám rád…

Tak zase příště…

Au revoir!

Váš TOM

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na